říjen

Milostný život romantického skladatele Fryderyka Chopina, jehož 200. výročí narození si v tomto roce připomínáme, přiblíží nová taneční inscenace Severočeského divadla opery a baletu v ústí nad Labem. Autorem inscenace je režisér a choreograf Daniel Wiesner. Tento baletní kus, inspirovaný hudbou Chopina a Gioacchina Rossiniho vypovídá o třech milostných vztazích polského hudebního velikána. Zatímco první dvě důvěrná přátelství byla spíše platonická, osudovou láskou se pro něj stala skandální žena George Sandová. Inscenace připomíná Chopina ve všech jeho podobách – jako zázračné dítě, emigranta toužícího po vzdálené vlasti, lva salónů i nepochopeného introverta, ochromeného nemocí. Nejde o klasický balet, ale spíše o taneční divadlo plné autentických faktů, které má pohladit po duši a ukázat, že cit není přežitek, ale přirozená potřeba člověka. „Chopinova hudba je nejen nostalgie a romantismus. Jsou to i skladby plné temperamentu, emocí a vášní,“ říká autor inscenace.
Premiéra se uskuteční 5. listopadu od 19 hodin v Severočeském divadle opery a baletu, v titulní roli se představí držitel Ceny Thálie za rok 2008 Vladimír Gončarov.

Zdroj: SDOB

Belgická taneční skupina CIE GIOLISU vystoupí 27. října 2010 v Olomouci v Divadle K3 od 19.30 hod. se svou choreografií pro dva tanečníky ULTIME EXIL, která získala v roce 2008 cenu za nejlepší valonskou taneční inscenaci. Muž a žena jsou hlavními aktéry strhujícího příběhu o samotě a hledání svého místa v tomto světě.
Uskupení CIE GIOLISU vzniklo v roce 2001, byť Lisa Da Boit a Giovanni Scarcella spolupracují již od roku 1997. Podařilo se jim najít společnou řeč a poetiku těl, která vypovídají originálním stylem o stavech duše. Jejich kariéra byla formována různými profesionálními evropskými soubory (například Ultima Vez, Ex Nihilo a další) a jejich projev je tak prostoupen zkušeností a vyzrálostí. V současné době je toto choreografické duo jedním z nejvýznamnějších a nejžádanějších na belgické tanečně-divadelní scéně.
Inscenace ULTIME EXIL vypovídá o smutném a melancholickém příběhu, naplněném energickým tancem a čistými, lidskými gesty. Příběh, odehrávající se v „zemi nikoho“, je stejně tak o naději jako o osamění. Stejně tak o předzvěsti smrti jako o naději na nový život. Tak, jak je tísnivá a všudypřítomná samota každého, právě tak je i naléhavá potřeba komunikovat s ostatními. Inscenace je doprovázená působivou, „industriální“ hudbou Erica Ronsse, která jde ruku v ruce s tím, co vyjadřují pohybující se těla na scéně. ULTIME EXIL je poslední vírou ve spojení, v nalezení společné komunikace a oproštění se od samoty.

Zdroj: Divadlo Konvikt

Ve středu 20. října se na Nové scéně ND poprvé představí sdružení Dekka Dancers, jehož jádro tvoří členové baletu Národního divadla Tom Rychetský a Viktor Konvalinka. Umíněnost ztracených je komponovaný večer složený ze tří choreografií: Side Effects choreografa Emira Faddy, White is colour of sorrow Hany Turečkové a v premiéře bude uvedena Umíněnost ztracených autorské dvojice Rychetský – Konvalinka s výtvarnou podporou fotografa a mediálního umělce Pavla Hejného. Nezávislé sdružení profesionálních choreografů a tanečníků s názvem DEKKA DANCERS vzniklo v roce 2009. Zakládajícími členy jsou tanečníci baletu Národního divadla Tomáš Rychetský a Viktor Konvalinka s manažerem Ondřejem Kotrčem a fotografem Pavlem Hejným. Toto sdružení si klade za cíl podporovat mladé talenty zejména v oblasti tance a pohybového divadla, ale také vzájemně mísit umělce různých oborů, prezentovat nové projekty, pořádat semináře a workshopy. Usiluje též o vytvoření kvalitního moderního tanečního tělesa, které v České republice stále chybí, a pracuje na nových projektech, především tanečního charakteru, které propojují s ostatními médii. V současné době má soubor  na repertoáru více jak 13 choreografií současného tance autorů Toma Rychetského, Hany Turečkové, Viktora Konvalinky, Sylvy Nečasové a Emira  Faddy. Představení Umíněnost zatracených bude na NS reprízováno 24. listopadu.

Zdroj: Balet ND

K sezóně přímých přenosů Baletu Pařížské opery se od prosince tohoto roku přidají přímé přenosy představení Bolšoj baletu z Moskvy. Bolšoj je bezesporu jeden z nejlepších baletních souborů na světě, jeho tradice se odvíjí už od carského Ruska, ve 20. století si vybrousil svůj typický až atletický styl a i dnes je plně hoden svého jména. Soubor se pyšní hvězdnými tanečníky jako Světlana Zacharova; Natalia Osipova, Ivan Vasilijev či Michail Lobuchin.
Bolšoj balet zvolil pro dramaturgii sezóny přenosů do kin tradiční klasické klenoty svého repertoáru. V sezóně 2010/2011 uvidíme Louskáčka, Class Concert, Giselle; Dona Quijota a Coppélii. Prvním přenosem z moskevského Bolšoje bude 19. prosince Louskáček, ideální vánoční představení pro celou rodinu. Tento titul pro Bolšoj nastudoval současný choreograf Jurij Grigorovič, který je mistrem ve znovuoživování tradičních Čajkovského baletů v jejich originální kráse a tradici ruského stylu. Louskáček je pohádka o holčičce Mášence a jejím kouzelném vánočním dárku – louskáčku na ořechy, který se v její fantazii promění v krásného prince.
Nejbližší představení baletní sezóny v kinech bude záznam Labutího jezera z Pařížské opery, který bude vysílán ve čtvrtek 2. prosince od 19:30. Diváci se mohou těšit na velkou podívanou v choreografii legendárního šéfa Baletu Pařížské opery Rudolfa Nurejeva. Scénu pro inscenaci vytvořil jeden z největších scénografů 20. století Ezio Frigerio, který se posléze ironií osudu stal i autorem Nurejevova náhrobku. V inscenaci uvidíme étoiles Agnès Letestu, v roli prince Siegfrieda vystoupí José Martinéz.

Zdroj: Aerofilms

Další, letos již 15. ročník festivalu 4+4 dny v pohybu se bude konat ve dnech 15. až 24. října. Přináší rozšířený program z mnoha oborů a forem současného umění: divadlo, výstavy, site specific, kabaret a tanec, videoart, ale také poezie, přednášky či nová média. Festival bude probíhat v tradičních prostorách divadla Archa, La Fabriky a Studia Alt@-Hala 30. Kromě známých pražských uměleckých stagion si i letos organizátoři zvolili za centrálu netradiční pražskou budovu, která na 10 dní ožije kulturou. Srdce festivalu se rozbuší v objektu bývalého Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) na Národní třídě 36. „Každoročně se snažíme vtisknout nový rozměr a obsah něčemu bývalému. V tomto případě padla volba na bývalou perlu pražského funkcionalismu od architekta Oldřicha Starého. Zajímavá ovšem není pouze budova samotná, ale především její historie, která je neoddělitelně spjatá s československým uměním,“ říká Denisa Václavová, dramaturg programu připraveného právě pro bývalé sídlo ÚLUV. Programovou linii v ÚLUVu zastřeší site specific projekt Místa činu využívající čtyři poschodí budovy na Národní 36.
Během večerů v Arše, La Fabrice a ve Studiu Alt@-Hala 30 dojde v režii předních domácích i zahraničních souborů na taneční poctu fotbalu, monodrama o životě první manželky Gustáva Husáka, masový hrob společných vzpomínek, heavy metal soap operu nebo vzpomínky na držitele Nobelovy ceny za literaturu, rusko-amerického básníka a esejistu Josifa Brodského. „Pojí-li něco všechna představení, je to současnost – tématu, jazyka, zpracování, technologií… V letošním roce divákům nabídneme jak tragickou reflexi Evropy 20. století a intimní autentickou poezii, tak i neotřelý humor a absurditu,“ doplňuje Pavel Štorek, umělecký ředitel prestižního festivalu 4+4 dny v pohybu.
Podrobný program a možnost rezervace a zakoupení vstupenek na www.ctyridny.cz.

Olomouc v těchto dnech hostí druhý ročník baletní přehlídky spojené se soutěží. Od 14. do 16. října se zde v prostorách Moravského divadla Olomouc konají Baletní dny, na kterých se představí účinkující z Česka i ze zahraničí. Zajímavostí jistě bude páteční vystoupení někdejší primabaleríny souboru Hamburg Ballet Barbory Kohoutkové a představení souboru DanceWorks Chicago Love Hurts… Petruška (uvedeno již 13. října v Ostravě v rámci projektu Tanzbrücke), vystoupí také první sólista baletu ND Alexandre Katsapov s vlastní choreografií. Szegedský soudobý balet přivezl představení Carmina Burana, na festivalu účinkují také Dekka Dancers, taneční skupina založená letos členy baletu ND. Závěrečný Galavečer, jehož obsahem je druhé kolo vyhlašované taneční soutěže, proběhne 16. října. Soutěž je koncipovaná jako mezinárodní, v klasickém, neoklasickém i moderním tanci a je určena účastníkům od 14 do 30 let.

Ve dnech 16.–20. října 2010 se uskuteční 47. ročník Mezinárodního televizního festivalu ZLATÁ PRAHA, který pořádá Česká televize. Festival se uskuteční v paláci Žofín. Významným hostem letošního ročníku bude Jiří Kylián, choreograf a dlouholetý umělecký ředitel Nederlands Dans Theater. Tématem letošního festivalu, který se také koná v novém termínu, je SVĚT HUDBY A TANCE NA DOSAH RUKY. Na festivalu bude mít mimo jiné své každoroční plenární zasedání skupina hudebních a tanečních expertů Evropské vysílací unie (EBU).
Novinkou ve festivalové nabídce jsou tři mimořádné galavečery nazvané Golden Prague Premieres. Půjde o významné premiéry nedávno dokončených děl prestižních světových tvůrců, a to za jejich osobní přítomnosti. Návštěvníci mohou mj. zhlédnout poutavý dokument Placido Domingo – mé oblíbené role, švédský taneční film Place v choreografii Matse Eka a záznam koncertu Gustav Mahler Gala v koprodukci České televize. Speciální projekce bude prezentovat pořad Gustav Mahler režiséra Petra Ruttnera.
Cyklus Zaostřeno na… seznámí diváky s tvorbou televizních kulturních kanálů v Arménii, Polsku a Brazílii. Velkou pozornost si jistě zaslouží Pocty… choreografům Merce Cunninghamovi, Matsi Ekovi (za jeho osobní přítomnosti) a nizozemskému režisérovi Hansi Hulscherovi.
Více informací, včetně přehledu soutěžních pořadů a doprovodných akcí, festivalového katalogu, koncertů a galavečerů Golden Prague Premieres, naleznete na festivalových internetových stránkách www.festivalzlatapraha.cz. 

Zdroj: Vize tance, Česká televize

V Národním divadle moravskoslezském se koná 6. ročník mezinárodního galapředstavení TANEČNÍ MOST / TANZBRÜCKE, které v 18.30 hodin v Divadle Jiřího Myrona. Tanečníci věhlasného souboru DanceWorks Chicago představí známý Stravinského balet Petruška v nevšední interpretaci choreografa Maria Schrödera, nynějšího ředitele Lipského baletu. V jeho pojetí nazvaném Love hurts... Petruška jsou kromě klasického baletu skloubeny též prvky street dance, akrobacie a hip hopu.
Stravinského slavné dílo zpracoval Mario Schröder v razantním a dynamickém tempu a nezapomněl přitom na silné emocionální momenty a prožitky hlavních představitelů. Původní Fokinův balet Petruška byl poprvé uveden v roce 1911 legendárním souborem Ballet Russes. Vyprávěl příběh kouzelníka na Petrohradském jarmarku, který oživil tři loutky, jež se během příběhu zapletou v milostném trojúhelníku a vše skončí smrtí jedné z nich. Touto postavou je nešťastný Petruška. V představení Love hurts... Petruška se z Petrohradského jarmarku děj přenese do scény velkoměsta 21. století. Soulový zpěvák přebírá roli kouzelníka a je to právě on, který vzpomíná na své mládí a svoje sny. Petruška je živá vzpomínka na jeho první velkou lásku a hlavně na to, že LÁSKA BOLÍ (love hurts)...

Den po představení, 14. 10. 2010 v 11 hodin, se bude na baletním sále Divadla Antonína Dvořáka konat veřejný workshop pro profesionály i laiky v technice break dance, hip hop a street dance. Vstupné 150,- Kč, vyučovat budou účinkující hosté z DanceWorks Chicago, USA.

Mario Schröder (*1965) se narodil ve Finsterwalde a své taneční vzdělání získal na Vysoké škole Palucca v Drážďanech. Od roku 1985 do roku 1991 byl sólistou, v roce 1991 se stal prvním sólistou Opery v Lipsku pod vedením Dietmara Seyfferta, Enna Markwarta a Uweho Scholze. Během své taneční kariéry vystudoval Vysokou školu hereckého umění a režie „Ernsta Busche“ v Berlíně, obor choreografie. Od divadelní sezony 1999/2000 se stal ředitelem a šéfchoreografem Würzburského baletu a po dvou letech převzal stejnou funkci v tanečním souboru Divadla v Kielu - v severoněmeckém hlavním městě Šlesvicka-Holštýnska. Mario Schröder vytvořil do této doby přes 55 choreografií a byl pro svoji choreografickou práci vícekrát oceněn. V roce 2002 byl například vůbec prvním nositelem Kulturní ceny – Rotary města Würzburgu. Ke Schröderovým nejúspěšnějším inscenacím patří balety The Wall na stejnojmenou hudbu Rogera Waterse či Jim Morrison – Ještěrčí král. Ještě jako šéf baletu ve Würzburgu stvořil společně se svou sestrou Silvanou Schröder balet  Schliesse deine Li(e)der a balet Jeremiáš na hudbu chrámové opery českého skladatele Petra Ebena. Jako šéf baletu v Kielu tvořil i pro ostatní taneční soubory v Německu, jako například taneční ztvárnění Mahlerovy Písně o zemi pro essenský Aalto Balet a Fight club podle stejnojmeného románu Chucka Palahniuka pro dortmundský baletní soubor. Na své domácí scéně v Kielu mezitím vytvořil velké množství nových choreografií (výběr): Mozartovo Requiem, Sen Vincenta van Gogha, taneční biografii Charlie Chaplin, Zámek podle románu Franze Kafky, Vražedné balady na hudební předlohu Nicka Cavea a Píseň o Nibelunzích. Od příští divadelní sezony 2010/2011 přebírá Mario Schröder jako ředitel vedení renomovaného baletního souboru v Lipsku.

Zdroj: NDM

Jedno z nejprestižnějších kontinentálních ocenění, Evropskou cenu nové divadelní reality (XII. The Europe Prize New Theatrical Realities), udělované odbornou porotou při Evropské komisi, obdrží Viliam Dočolomanský, umělecký šéf souboru Farma v jeskyni. Pro tuto cenu si přijde jako první Čech (i Slovák) v polovině dubna 2011 do Petrohradu. Součástí velkolepého ceremoniálu bude rovněž série představení Farmy pro 700 odborných hostí a samozřejmě i širší veřejnost. Na ty naváže konference rozebírající uměleckou produkci tohoto předního tuzemského souboru, jíž se zúčastní významní světoví teatrologové jako Richard Schechner z New Yorku nebo Leszek Kolankiewicz z Polska.
„Z ceny mám samozřejmě velkou radost, zvlášť pokud si uvědomím, že o ní rozhodovali přední evropští kritici, teatrologové nebo ředitelé divadel a festivalů,“ komentuje volbu zhruba patnáctičlenné poroty Viliam Dočolomanský. „O to tristnější je, že ocenění přichází v době, kdy jsme přišli o scénu v Prostoru Preslova 9 a navzdory přízni Magistrátu hlavního města Prahy i Ministerstva kultury ČR jsme museli snížit počet členů našeho souboru.“
The Europe Prize New Theatrical Realities se letos vyhlašuje po dvanácté a je součástí Evropské divadelní ceny (Europe Theatre Prize) založené roku 1986. Jejím držitelem pro rok 2010 je vynikající německý činoherní a operní režisér Peter Stein, spjatý s  berlínským divadlem Schaubühne. Dle svého statutu má The Europe Prize New Theatrical Realities podporovat nové trendy a iniciativy v evropském divadle, přičemž zohledňuje maximum jeho forem, ztvárnění i vyjádření. Výběr by měl brát v potaz kompletní práci kandidáta, jeho novátorství a originalitu. Cena může být udělena uměleckému souboru, divadlu nebo jednotlivému umělci, jako se stalo v případě Viliama Dočolomanského.
Vedle šéfa Farmy v jeskyni získali The Europe Prize New Theatrical Realities Katie Mitchell (UK), Andrei Moguchii (Rusko), Kristian Smeds (Finsko), Teatro Meridional (Portugalsko) a Vesturport Theatre (Island). V čele poroty stanul respektovaný divadelní kritik listu La Repubblica Franco Quadri; porotci se ztotožnili s charakteristikou tvorby Farmy v jeskyni a tvůrčím rukopisem Viliama Dočolomanského: „Inspiraci nachází v nepravidelných terénech hudby, torzech kulturních projevů, lidském dotyku, architektuře prostoru a osobní výpovědi. Soubor se vyjadřuje ke skutečnostem, které jsou pro jeho členy osobně a sociálně aktuální.“

Už za několik dní bude Farma v jeskyni usilovat se svým starším projektem Čekárna na festivalu MESS v Sarajevu o další cenu, "The Grand Prix Golden Laurel Wreath Award". Toto ocenění zde tanečníci získali před dvěma lety za představení SCLAVI / Emigrantova píseň.

Studio Farma v jeskyni založil roku 2001 při přípravách projektu Lorca v Praze Viliam Dočolomanský a pro název svého souboru použil doslovný překlad arabského slova daimuz, kterým byl pojmenován právě statek Federica Garcíi Lorcy. Důkazem úspěchů souboru je množství scén a festivalů, kam byla Farma v jeskyni pozvána, ale především ocenění, jež toto divadelní studio během posledních několika pár let posbíralo. Můžeme mezi nimi najít hlavní Cenu Alfréda Radoka stejně jako ocenění z divadelního festivalu Edinburgh Fringe 2006, Total Theatre Award – cena předního britského časopisu Total Theatre Magazine, A Fringe First Award – cena skotského deníku The Scotsman a Fringe Society nebo cena britského deníku The Herald – A Herald Angel Award, Cena týdeníku Respekt pro inscenaci Čekárna za nejsilnější taneční dílo. Ten samý projekt získal na 15. Festivalu Malých scén v chorvatské Rijece Cenu Veljka Maričiće za nejlepší představení. K posledním oceněním patří The Grand Prix Golden Laurel Wreath Award za nejlepší představení Festivalu MESS v Sarajevu pro představení SCLAVI / Emigrantova píseň.

Další informace o souboru na www.infarma.info, více o samotné ceně na www.premio-europa.org.

V pátek 22. října 2010 v 19 hodin se v Severočeském divadle opery a baletu Ústí nad Labem uskuteční premiéra taneční inscenace Zahrada soch. Inscenace je experimentálním scénickým představením složeným z poezie Ireny Žantovské (laureátky Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha 2006), která měla i režii, baletních kreací choreografa a sólisty baletního souboru SDOB Vladimira Gončarova (držitel Ceny Thálie 2008), původní hudební kompozice z pera multiinstrumentalisty a skladatele Tomáše Reindla, scény a kostýmů Dany Hávové a výtvarných animací z koláží Miroslava Huptycha.
Pro autora choreografie Vladimira Gončarova je toto představení po sérii několika kratších opusů jeho první celovečerní choreografií. K chystané ústecké premiéře uvedl: „Inscenace Zahrada soch je sledem několika choreografických miniatur, ke kterým mě inspirovaly expresivní básně Ireny Žantovské. Jako slogan naší inscenace jsme zvolili jeden z veršů - Držíme nebe mezi koleny, aby neunikla jediná hvězda. Básně Ireny Žantovské pojednávají o úskalích soužití mezi mužem a ženou, jedincem a společností a jsou zároveň o hledání pevného bodu, jistoty, o kterou se lze opřít, v těchto konfliktech. Přeji divákům, aby se nechali unášet a inspirovat v proudu poezie a putovali s námi zvláštním neuchopitelným prostorem zahrady, kde se sochy pohybují, tančí a prožívají své vztahy.“

Zdroj: SDOB 

Soubor 420PEOPLE, který je tuto sezónu trvalým rezidentem Nové scény Národního divadla, se ve druhé polovině září vypravil hostovat do Francie, a to v rámci tanečního festivalu Cadences d´Arcachon. Festival se konal 21. – 26. září, 420PEOPLE vystoupili v poslední den festivalu se stálicí jejich repertoáru, duetem Small Hour, a choreografií Golden Crock.
V programu festivalu se dále objevily např. soubory baletu Národní opery Makedonie a Národní opery Bordeaux a řada souborů současného tance, pochopitelně především francouzské provenience. Byl prezentován současný tanec, afro tanec, hip hop, moderní kreace Trishy Brown, vystoupení s prvky ekvilibristiky a akrobacie a mnoho dalších žánrů. I 420PEOPLE museli být identifikováni a stylově zaškatulkováni – kupodivu ne jako „danse contemporaine“, ale „danse néo-classique“, snad pro charakteristickou čistotu choreografií.